Říkal, že nějakým způsobem pobýval v
těle muže žijícího v roce 3906. V deníku, který nikdy nebyl určen ke
zveřejnění, psal třeba o kolonizaci Marsu.
Dienach předal své
ručně psané poznámky na smrtelné posteli jednomu ze svých žáků, a to
Georgiosi Papahatzisovi. Když je učedník začal pročítat, nemohl uvěřit
vlastním očím.
Deník obsahoval pasáže, v nichž se hovořilo o
prorokovaném jaderném konfliktu, o kolonizaci Marsu, o myšlence globální
vlády a o futuristických technologiích, jako jsou létající vozidla,
holografické displeje, a dokonce i o kontaktu s mimozemskými bytostmi.
Papahatzis
zpočátku vše odmítal jako pouhou fikci. Když se však do textu ponořil
hlouběji, uvědomil si, že to, co původně považoval za smyšlené příběhy,
je ve skutečnosti deník. Dienach v něm tvrdil, že se poté, co upadl do
kómatu, probudil v neznámé nemocnici. Dezorientovaný se snažil zeptat
lékařů, co se děje, ale jejich odpovědím nerozuměl.
Nakonec si
někdo z nemocničního personálu uvědomil, že mluví německy a ohromenému
Dienachovi vysvětlil, že je ve skutečnosti slavný profesor fyziky
Andreas Noram a že měl vážnou nehodu. Rakušan se podíval do zrcadla a
spatřil neznámou tvář.
Skeptický a nevěřícný vykoukl z okna a
uviděl surrealistickou krajinu s mrakodrapy tyčícími se do mraků a
futuristickými vozidly, které se vzpíraly gravitaci. Profesor začal
přemýšlet, jestli náhodou nezemřel a zda to, co vidí kolem sebe, není
nebe. Lékaři jeho tvrzení, že je rok 1921, nepřikládali žádnou váhu a
přičítali je důsledkům zranění.
Živě popisoval své okolí a mluvil
o stěnách z křišťálu, které mu poskytovaly široký výhled na okolí.
Všiml si také předmětů ze zářícího kovu. Dienach v daleké budoucnosti
četl, což mu usnadňovalo zařízení připomínající iPad. A lačně vstřebával
vědomosti prostřednictvím pozoruhodného přístroje zvaného Reagan
Schwager. Toto zařízení osvětlovalo temnotu trojrozměrnými obrazy,
doprovázenými podmanivými zvuky a vyprávěním. Když se Dienach z kómatu
probudil, zapsal tolik, kolik si pamatoval.
Profesor v deníku
uvedl, že prvních 300 let druhého tisíciletí bylo poznamenáno
přelidněním, ekologickou katastrofou, nedostatkem potravin a globálními
konflikty. Napsal, že marťanská kolonie založená v roce 2200 zpočátku
vzkvétala, ale nakonec všichni lidé zahynuli.
V roce 2309 má
podle Dienacha jaderná válka mezi Čínou a Západem za následek šílené
ztráty na životech a masovou migraci lidstva. V důsledku katastrofy prý
byla ustanovena globální vláda. Dodává však, že tato myšlenka nebyla
všeobecně populární a trvalo stovky let, než byli všichni připraveni
vzdát se myšlenky samostatných států.
Ve své nejúžasnější
předpovědi Dienach popisuje, že v roce 3382 se díky změně v lidské DNA
objeví nový smysl nebo schopnost známá jako hypervize, která zásadně
promění lidské myšlenkové procesy. Zhruba kolem roku 3400 prý začne pro
lidstvo nový zlatý věk, kdy bude zbývající miliarda přeživších na celém
světě žít v míru a blahobytu. Lidé v této vzdálené budoucnosti se prý
chovali jako bezstarostné děti, nezatížené starostmi a obavami.
I
když je vždy náročné posoudit pravdivost předpovědí budoucnosti,
Dienachův případ je zajímavý, protože se profesor za svého života nikdy
nesnažil své poznámky zpeněžit. Tato skutečnost by mohla naznačovat, že
svá tvrzení myslel vážně.